Můj příběh v kostce:
Narodila jsem se v Benešově u Prahy v roce 1952. Zde jsem začala chodit do 1. třídy, během 2. třídy jsem žila s rodiči a bratrem na vesnici na Vysočině a ZŠ jsem od 3. do 9. třídy vychodila na venkovské škole v Albrechticích nad Vltavou, bydleli jsme na nedaleké samotě. Již od 5 let svého věku jsem měla jasnou představu o svém budoucím povolání. Přes nesouhlas rodičů jsem nastoupila do učebního oboru Prodavačka do Písku a během prvního ročníku jsme se s rodinou přestěhovali do Týna nad Vltavou. Tím se mi Týn stal osudným. Adaptace na změny prostředí a různorodost spolužáků nebyla vždy jednoduchá, ale s odstupem času jsem za tyto zkušenosti vděčná. Naučily mě nadhledu a přijetí různých podob chování, orientaci v novém prostředí a přizpůsobení se dané situaci. V 18 letech, hned po vyučení, jsem přijala nabídku stát se vedoucí prodejny koloniálu v Týně n. Vlt. u Železného mostu /v roce 1970 byla tato lokalita jako obchodní centrum – koloniál – mlékárna, masna Na Pavláčce, restaurace Na Pavláčce, trafika, prodejna zeleniny – v té době se chodilo přes most na náměstí na autobus /sídliště na Malé Straně bylo ve výstavbě/. Splnil se mi sen o vlastním obchodu. Rozhodla jsem se hned po vyučení rozšířit své vzdělání a začala jsem dálkově studovat v Č. Budějovicích. Zamilovala jsem se a v 19 letech se provdala za Františka Fialu. Tím byl život v Týně rozhodnut – byt, narození 2 synů, práce v Týně /ústředí Jednoty, Zlatá loď, Rudné doly/. Po roce 1989 jsme s manželem využili možnosti soukromého podnikání a založili jsme rodinnou Tiskárnu Fiala. Kromě širokého sortimentu tiskařských výrobků vydává tiskárna již 28 let Nezávislý měsíčník Vltavín pro město Týn nad Vltavou a okolí. Po odchodu do důchodu převzali řízení firmy naši synové Aleš a František. S manželem jsme se po 33 letech společného života rozešli. V minulosti ani v současné době nejsem členkou žádné politické strany.
Momentálně jsem:
V současné době jsem ve starobním důchodu. Volný čas přijímám jako dar od Boha. V rámci svých zdravotních možností se věnuji své 87 leté mamince, 7 leté vnučce, členům rodiny, přátelům z farnosti, také sama sobě /univerzita 3. věku, Senior klub, dříve kompars na Otáčku/, práci na zahradě kolem domu, cestování po naší krásné zemi, pravidelné účasti na mši v našem krásném kostele sv. Jakuba. Jsem členkou kulturní komise města, farní rady, MAS, Okrašlovacího spolku.
Ale lidé mě taky znají jako:
Hlavní náplní mého volného důchodového času je členství ve spolku Obec baráčníků Vitoraz, kde již 9 rok zastávám funkci rychtářky Obce – statutárního zástupce spolku. Během té doby jsme navázali dobré vztahy se všemi týnskými spolky, školkami a školami místními i z okolí, městskými organizacemi, JETE, Jihočeským krajem, vedeme taneční kroužek a na pozvání vystupujeme v krojích, pořádáme jarní a podzimní výstavy na naší baráčnické rychtě Pod Tratí 578, kde dětem i široké veřejnosti předvádíme staré zvyky a tradice, rukodělnou výrobu, hudbu, vlastní výrobky apod. Navštěvujeme ostatní baráčnické spolky a navazujeme i přeshraniční kontakty. Velice si vážíme pomoci členů týnských spolků při zajištění dřeva na zimu, údržbové práce na budově naší rychty, která slouží nejen nám, ale i široké veřejnosti, formou pronájmu. V současné době nás čeká veliký úkol – výměna střešní krytiny – vyhlásili jsme veřejnou sbírku na KONTO STŘECHA a jednáme se seriózní stavební týnskou firmou a členy spolků o uskutečnění našeho záměru.
Proč do toho jdu:
Již řadu let podporuji KDU-ČSL, jako nezávislý kandidát, neboť program a strategie je v souladu s mými názory a potřebami občanů města, program je postaven na seriózním přístupu a reálném uskutečňování
Čím jsou mi lidovci blízcí:
Lidovci vyznávají křesťanské hodnoty, které mají v naší zemi vice než tisíciletou tradici. Opírají se o základní Boží přikázání, morální hodnoty. Důvěryhodnost, slušnost, spolehlivost, zdravý selský rozum v souladu s přírodními zákony.
Tohle jsou moje životní hodnoty:
Jsem praktikující křesťanského vyznání. Moje životní zkušenost mě plně potvrdila vedení Boží trojicí a Marii – matkou Boží – ochranitelkou nás všech. Máme všichni možnost modlitby, účasti na bohoslužbách, společenstvích, na poutích, prosbách a projevech vděčnosti. Nejdůležitější je však soudržnost v rodině a vzájemná podpora a úcta.
Proč je Týn moje srdeční záležitost:
Žiji zde již 51 let s celou rodinou, rodiči, rodinou bratra, přáteli. Je na každém z nás, jak přijmeme cesty osudu. Svou prací a přístupem ke svým spoluobčanům máme možnost vytvořit dobrou pohodu se vzájemnou podporou. Město má nezaměnitelné kouzlo díky řece Vltavě a jeho lesnatému okolí.
V Týně se v poslední době opravdu povedlo:
V těchto tropických dnech je nejvíce oceňováno koupaliště na Malé Straně.
A tohle mě naopak trápí a chtěla bych to změnit:
Je toho mnoho, co trápí naše spoluobčany. Jen namátkově – Rozlehlost města Týn nad Vlt. – požadavek na slevu Taxislužeb pro seniory, celorepublikový problém – nedostatek odborných lékařů, není dosud dům s pečovatelskou službou /projekt je již připraven/, nekoordinace prací ve městě, nedostupnost některých služeb. Pravdou je, že se vedení města řešením problémů zabývá.
Ztotožňuji se s body volebního programu KDU-ČSL.
Jak vidím Týn v roce 2022:
Věřím, že se vedení města za pomoci zdravého selského rozumu podaří najít společnou cestu k vytvoření životních podmínek pro obyvatele města tak, aby z Týna neodcházeli. K tomu je ale hlavně potřeba získávat finance, držme si palce.
Moje týnská vize bez hranic:
Fantazie – otočení kalichu ve znaku města do přirozené podoby – aby byl dnem dolů a mohl se naplnit láskou, což je jeho symbolem. Domnívám se, že by se staly i vztahy ve městě lepšími. Přeji si, aby se Okrašlovacímu spolku podařil záměr postavit na Červeném Vrchu nad Týnem nad Vltavou kapli v románském stylu, zasvěcenou Andělům strážným./ pozemek je již zakoupen a zanesen záměr v územním plánu/. Na tomto místě by návštěvníci nacházeli osvěžení duše. Neztrácím naději k uskutečnění mé vize, zázraky se dějí…